ZÁKAZNICKÁ PODPORA
840 111 330

Profily plastových oken

Takřka každý, kdo vybírá nová okna, řeší otázku, jaká okna z široké nabídky zvolit. Následující text by Vám měl napovědět, jak postupovat, čeho si při výběru oken všímat. 

 

Pro běžného uživatele je téměř nemožné poznat, nakolik kvalitní materiál byl při výrobě okna využit. Není tak schopen říci, zda mu profil, z nějž je okno zhotoveno, zaručí jeho pevnost, odolnost vůči povětrnostním podmínkám, tvarovou či barevnou stálost a v neposlední řadě i dlouhou životnost. Zmíněné vlastnosti jsou totiž z velké části ovlivněny přidanými aditivy a stabilizátory. Z tohoto důvodu si dovolujeme tvrdit, že cena by neměla být tím nejdůležitějším kritériem výběru. Investice se Vám vrátí v úsporách za vytápění, ale i v souvislosti s povinností zpracovat průkaz energetické náročnosti budovy, protože okna představují důležitý faktor při jeho vyhotovení. Za nižší pořizovací cenou se pak může skrývat např. nemožnost seřízení okna. Rozhodnete-li se pro správná okna, budou to poslední okna, která ve svém životě budete vybírat. Na následujících řádcích si můžete přečíst, jak při výběru postupovat.

 

Zkontrolujte, zda jsou v nabídce všechny položky (okna i dveře) a počty kusů, které jste poptávali. Ověřte, zda souhlasí i nejrůznější vaše specifické požadavky, např. na ornamentální skla. Poté je třeba si nabídky roztřídit a porovnat je mezi sebou podle následujících kritérií:

 

  • Stavební hloubka (optimální z hlediska tepelné úspory je hloubka přes 85 mm, pro trojsklo není příliš vhodný profil se stavební hloubkou menší než 75 mm)
  • Typ těsnění (středové dosahuje lepších tepelných vlastností než dorazové)
  • Součinitel prostupu tepla sklem Ug a součinitel prostupu tepla celým oknem Uw (čím je hodnota nižší, tím je okno úspornější). Pozor na záměnu těchto dvou koeficientů (někdy možná i záměrnou).

Kliknutím na záložky uvedené níže si můžete pročíst podrobnější informace o rozdílech mezi těsněním středovým a dorazovým, stejně jako o fyzikálních parametrech, kterých si při výběru oken všímat, či o historických skutečnostech a soudobých novinkách.

 

Dále doporučujeme vyvarovat se nákupu „bezejmenných“ plastových oken, u nichž není znám výrobce profilu, nebo jsou vyráběny v zemích, kde na certifikáty nejsou kladeny takové nároky.

Tepelně-technické požadavky, kladené na plastová okna, se řídí platnými evropskými normami, které se věnují především hloubce profilu, prostupu tepla, průvzdušnosti, množství zkondenzované a vypařené vodní páry uvnitř konstrukce a nárokům na statické vlastnosti profilu. Interpretací některých z těchto vlastností se zabývá následující text.

 

 

Součinitel prostupu tepla U

Součinitel prostupu tepla určuje tepelněizolační vlastnosti dané konstrukce. V případě součinitele prostupu tepla je třeba si všímat, k čemu se tento parametr vztahuje. Rozlišuje se:

 

  • součinitel prostupu tepla sklem (Ug) – tj. izolační dvojsklo či trojsklo, příp. čtyřsklo
  • součinitel prostupu tepla profilem (Uf) – tj. rám, křídlo, včetně případných výztuh
  • součinitel prostupu tepla distančním rámečkem (Ψ) – tj. okrajová  zóna skla
  • součinitel prostupu tepla celým oknem (Uw) – tj. okno jako celek (rám, křídlo, výztuhy, sklo, distanční rámeček)

 

Pro každého, kdo vybírá nová okna, je z těchto koeficientů nejpodstatnější součinitel prostupu tepla celým oknem. Ten totiž pojímá všechny části okna, ať už se jedná o velikost rámu, plochu skel, typ distančního rámečku, včetně jejich případných tepelných mostů. Proto pokud v nabídkách nenajdete informaci o tom, se kterým ze součinitelů se pracuje, vyžadujte jeho upřesnění. Například izolační trojsklo může dosahovat hodnot součinitele prostupu tepla sklem (Ug) od 0,5 až do 0,8 W/m2K. Každé hodnotě z tohoto rozmezí odpovídá jiná hodnota součinitele prostupu tepla celým okem (Uw).   

 

Tepelné mosty

Pod označením tepelný most si lze představit takové části konstrukce, které umožňují zvýšený tok tepelné energie. To znamená, že v těchto místech dochází k tepelným ztrátám. Tepelné mosty jsou však nepřípustné nejen z hlediska energetické úspory. Jestliže teplota klese pod hodnotu teploty rosného bodu, vodní páry začnou kondenzovat (tj. objeví se rosení skel). Roste tak i pravděpodobnost vzniku plísní.  

Na vzniku tepelných mostů distančních rámečků se podílí 2 faktory – prvním z nich je hloubka zasklívací drážky a druhým typ distančního rámečku. Tepelný most se vytváří v případě, že je hloubka zasklívací drážky menší než 10 mm. Tím, jak venkovní vzduch a s ním i jeho teplota proniká do interiéru, se ochlazuje vnitřní část skla. V důsledku čehož se začne srážet vlhkost. Na tepelnou vodivost má vliv i zvolený typ distančního rámečku. Naše okna mají moderní teplé rámečky (SuperSpacer, ULTRAchromaTEC, SwisSpacer) s tepelnou vodivostí 0,14 až 0,18 W/m2K. Jde až o 70% lepší hodnoty než v případě nerezových rámečků. Ty se dnes mohou používat u protipožárních oken.

Tepelné mosty se mohou projevit i v případech nekvalitní montáže oken. Provede-li se napojení okenní konstrukce na těleso stavby technologicky správně, tepelné mosty jsou minimalizovány.   

 

Izoterma

Izotermou se rozumí křivka spojující body se stejnou teplotou, která znázorňuje tepelné rozhraní uvnitř daného materiálu. Pro člověka, který plánuje osazení nových oken, je důležitá znalost průběhu izotermy 10 °C (tj. teploty rosného bodu). Při doporučené vlhkosti vzduchu 50% a vnitřní teplotě 20°C dochází v místech s touto teplotou ke srážení vodních par. Vytvořený kondenzát je předpokladem pro vznik a růst plísní. Proto se okno v novostavbách montuje do míst s vnitřní povrchovou teplotou vyšší než zmíněných 10°C. V případě rekonstrukce špaletových oken je třeba zamezit promrzání špalety, z tohoto důvodu je nezbytné zateplit objekt (nebo alespoň špaletu).  

 

Statické požadavky na okna

Konstrukce otvorových výplní (oken a dveří) musí zvládat zatížení vlastní hmotností i větrem. To znamená, že za běžného provozu nesmí docházet ke svěšení, natož k deformacím nebo dokonce zborcení. Z toho vyplývá, že by se všichni výrobci a prodejci měli držet doporučených rozměrů jednotlivých systémů. Jejich maximální rozměry jsou totiž otestovány a schváleny.

 

Odolnost proti zatížení větrem

Při zkoušce zatížení větrem se hodnotí deformace okenního, příp. dveřního, profilu, které jsou způsobené tlakem větru. Na základě této zkoušky se stanovuje třída odolnosti zatížení větrem. Označení této třídy má podobu dvou znaků – písmena a číslice (např. C5). Písmeno (A – C) vyjadřuje, nakolik se smí rám při působení větru o daném tlaku maximálně prohnout. Nejmenších průhybů dosahuje třída C. Číslice zastupuje zatížení okna tlakem větru (ve třídách 1 - 5). Vyšší číslice značí vyšší tlak působícího větru, např. ve třídě 5 okno odolá tlaku 2 000 Pa, zatímco ve třídě 1 tlaku 400 Pa. Nejnižší třídou tedy je A1, nejvyšší naopak C5. Jestliže je u okna deklarováno vyšší maximální zatížení než u třídy C5, zaznamenává se přímo jeho hodnota, např. E2500.

 

Vodotěsnost (těsnost proti přívalovému dešti)         

Obdobný princip jako u odolnosti proti zatížení větrem se uplatňuje i vodotěsnosti (tj. těsnosti proti přívalovému dešti). Ta představuje tlak vzduchu, při němž začne voda prostupovat přes funkční či zasklívací spáru. U vodotěsnosti se rozlišuje celkem 9 tříd (1 – nejhorší a  9 - nejlepší). Pokud je tlak, při němž právě došlo k zatékání, vyšší než 600 Pa, uvádí se hodnota tohoto tlaku, např. E700. Písmenem A se označují okna, která byla testována v podmínkách odpovídajících nechráněné konstrukci. Analogicky pro chráněnou polohu konstrukce, např. lodžii, písmeno B.     

 

Průvzdušnost (propustnost spár)

Průvzdušnost je vlastnost oken, která vyjadřuje jejich „těsnost“. Charakterizuje totiž objem vzduchu, který pronikne 1 metrem spáry (a to za 1 sekundu při daném rozdílu statických tlaků vzduchu působících na jeho vnitřní a vnější straně a při daných klimatických podmínkách).   

Okna se rozdělují do 4 tříd (1 – 4), nejlepší je třída 4. Ta dosahuje při maximálním zkušebním tlaku 600 Pa limitní průvzdušnost 0,75 m3/m2.h (v případě třídy 1 jde o maximální tlak 150 Pa a nejvyšší možnou hodnotu průvzdušnosti 12,5 m3/m2.h). Převážná část dnešních oken a dveří spadá do tříd 3 a 4. Z toho vyplývá, že tato okna znamenají úsporu na vytápění, ale zároveň nedochází k výměně vzduchu v místnosti. Tu je třeba zajistit pravidelným větráním či instalací některého z větracích systémů.   

Třídu odolnosti proti zatížení větrem, vodotěsnosti i průvzdušnosti ovlivňuje charakter terénu a s ním související klimatické podmínky, orientace okna vůči proudění vzduchu (návětrná/závětrná strana) či výška budovy.

Energetická úspora představuje jeden z nejdůležitějších faktorů, podle nichž se řídí proces výběru nových plastových oken. Proto si před 10 lety mnozí připlatili za pokovená skla. Ta měla oproti standardně dodávaným oknům (Ug = 2,9 W/m2K) hodnoty zhruba poloviční (Ug = 1,4 W/m2K). Počáteční investice několika tisíc navíc se jim brzy vrátila zpět, protože podstatná část z těch, kteří tak neučinili, řeší výměnu oken znovu. Soudobou obdobou této situace je rozhodování, zda zvolit dvojsklo či trojsklo, a nebo dorazové či středové těsnění.

 

 

 

Profily s dorazovým těsněním (AD - Anschlagdichtung)

 

Profily se středovým těsněním (MD - Mitteldichtung)

Křídlo a rám jsou k sobě přitěsněny prostřednictvím dvou trvale pružných těsnicích gum. První z nich se nachází na vnější straně rámu, druhá na vnitřní straně křídla. Silnější vítr může způsobit to, že se přes vnější rámové těsnění dostane do vnitřní části okna dešťová voda. Ta je posléze odváděna ven pomocí šikmé drážky uvnitř oken a odvodňovacích otvorů.

V dnešní době se dorazové těsnění zpravidla nepoužívá pro nízkoenergetické a pasivní stavby (určitou výjimkou je jeho trojitá podoba). Důvodem jsou jeho horší tepelněizolační vlastnosti. Například profil s dorazovým těsněním a ocelovou výztuhou má při stavební hloubce okolo 80 mm součinitel prostupu tepla rámem Uf přibližně roven hodnotě 1,2 W/m2K (Uf = profil = vyztužený rám a křídlo), zatímco u profilu se středovým těsněním jde o hodnotu 1,1 W/m2K.

 

U profilů se středovým těsněním je těsnění umístěno uprostřed rámu a obvykle bývá doplněno o dvě těsnění dorazová (jedno na rámu, druhé na křídle). Středové těsnění dělí rám na mokrou a suchou zónu. Mokrá zóna slouží k odvodu vody na parapet, montážní šrouby a kování jsou tak v suché zóně chráněny před vlhkostí. Díky tomu se prodlužuje jeho funkčnost a životnost. Při větší rychlosti větru a nárazovém dešti těsní okno dokonce lépe než bez nich. Středová těsnící guma je totiž v této situaci tlačena na vnitřní plochu křídla.    

Oproti profilu s dorazovým těsněním dosahují lepších výsledků v oblastech tepelné i zvukové izolace. V případě součinitele prostupu tepla profilem Uf se jedná o hodnoty nižší zhruba o 0,1 W/m2K. Okna se středovým těsněním se proto využívají v nízkoenergetických i pasivních stavbách.



Vývoj a historie oken - Vynález skla

 

V našem krátkém přehledu mapujícím vývoj a historii oken nesmíme opomenout vynález skla, který pravděpodobně souvisí s výrobou glazur na keramiku. Datuje se do 4. tisíciletí před naším letopočtem, kdy se v oblasti Blízkého východu (starověkého Egypta, Fénicie a Mezopotámie) využívalo sklo, resp. sklovitý materiál „fajáns“, pro výrobu šperků a ozdob. Skla si cenili obdobně jako drahých kovů a kamenů. Nejpravděpodobnějšími tvůrci byli Mezopotámci. Féničané, známí mořeplavci a obchodníci, se zasloužili o rozšíření nového materiálu do všech oblastí při pobřeží Středozemního moře. K nárůstu produkce skla jim dopomohl i objev píšťaly pro výrobu foukaného skla.

 

 

 

Okenní sklo

Za vynález okenního skla vděčíme starověkým Římanům, kteří jednotlivé okenní tabulky vkládali do rámů z bronzu. Původní okna měla podobou pouhých otvorů ve zdi, které neměly žádnou výplň, a nedala se proto zavírat. Později se tyto otvory začaly zakrývat nejrůznějšími alespoň z části pro světlo propustnými materiály. V architektuře se sklo začíná více využívat v období gotiky. Tehdy využívaná vitrážová okna doplňovala a prosvětlovala stavby katedrál. Menší kousky barevných skel se spojovaly olovněnými páskami a představovaly nejrůznější výjevy z Bible. V období renesance se více využívala pravoúhlá čirá skla, která tehdejším aristokratům umožňovala široký výhled na své pozemky. Postupně se přes svou zdobnou barokní podobu okna vyvinula až do dnešní podoby.
Plastová okna a jejich těsnění
V padesátých letech 20. století se začala objevovat první plastová okna v podobě jednokomorového profilu bez výztuh. Větší nárůst výroby nastal až v letech sedmdesátých - v souvislosti s tehdejší energetickou krizí. Profily už byly dvoukomorové a dodávaly se s dorazovým těsněním (tento princip se v podstatě využívá dodnes). Nicméně tato těsnění nedosahovala takových kvalit jako ta dnešní, mnohdy totiž pod vlivem nepříznivých klimatických podmínek, především kyselého deště, brzy zpuchřela. Z tohoto důvodu bylo v polovině 80. let zkonstruováno středové těsnění, které mělo (a dodnes má) středovou gumu ukrytou uvnitř rámu. Své uplatnění nalezlo především v případě panelové výstavby, protože s rostoucí silou větru tento typ okna těsní lépe. Nižší výrobní a tedy i prodejní cena oken s dorazovým těsněním znamenala návrat k dorazovému těsnění (tentokrát už s kvalitnější gumou). Středové těsnění však nevymizelo, stalo se kvalitnější a tedy i dražší alternativou. V devadesátých letech se do popředí opět dostávala okna se středovým těsněním, která prostřednictvím patentovaných technologií zabezpečují konstantní výměnu vzduchu a tedy i odvádění vlhkosti. Inteligentní technologie „chytrá okna“ je tak prevencí vzniku plísní. V současné době se klade velký důraz na energetickou úsporu oken, proto se do nízkoenergetických a pasivních domů volí profily s optimální stavební hloubkou cca 85 mm, středovým těsněním, přerušeným tepelným mostem a s izolačním trojsklem.

 

Materiál oken

Okna se nejprve vyráběla výhradně dřevěná. Ta mají své místo na trhu i v dnešní době. Nicméně s rostoucí poptávkou po oknech s lepšími tepelněizolačními vlastnostmi nemohla dřevěná okna trh nasytit, jejich výroba je časově náročným procesem. Proto se začala objevovat okna plastová. První plastová okna z měkčeného PVC postupně ztrácela svou pružnost a pevnost. K jejich výrobě se totiž využívala změkčovadla, která po letech z profilu vyprchávala. Současné profily už změkčovadla neobsahují. Zhotovují se z tzv. tvrdého PVC. Jeho základem je granulát. Plastická hmota, vzniklá jeho zahřátím, se vylévá do forem. Výsledným produktem tohoto procesu je vícekomorový profil s delší životností, nižší pořizovací cenou a snadnou údržbou. Můžete se dokonce setkat i s bezolovnatými profily, které jsou šetrné k životnímu prostředí. Okna a dveře s těmito trvale udržitelnými parametry, tzn. i značkou Greenline, jsou samozřejmou součástí našeho portfolia.

 

Aktuality

Světový koncern Profine představil profily se samočistícím efektem, jehož základem jsou fotokatalytické účinky nanočástic oxidu titaničitého (TiO2), tzn. krystalické modifikace ANATASu. Na plast se nanese velice tenká souvislá vrstva TiO2, která na plastovém profilu vytvoří silně hydrofobní povrch. Z něj veškeré nečistoty odplaví dešťová voda. K aktivaci povrchu postačí ultrafialové záření slunečního světla. Funkčnost této technologie je potvrzena laboratorními testy. Do praxe toto řešení ještě nebylo zavedeno. A to především z toho důvodu, že je problém dopravit okna na stavbu a namontovat je, aniž by se poškodila nanesená vrstva. Obdobného principu se využívá u samočistících skel. Většímu rozšíření těchto skel brání především jejich cenová nedostupnost.

 
Reference Ukázky našich prací
Reference 1 Reference 1 reference 2 reference 2 Reference 3 Reference 3 Reference 4 Reference 4
Více referencí
Plastokno
Vyrobila společnost
Nový Web s.r.o
Kategorie
Něco o
Informace